2 Samuel 16
1 A když Dávid přešel kousek za témě, hle, vstříc jemu Cívá, sluha Mefívóšethův, a dvojice osedlaných oslů a na nich dvě stě chlebů a sto hrud rozinek a sto kusů letního ovoce a měch vína;
2 a král k Cívovi řekl: Co chceš s těmito věcmi? A Cívá řekl: Oslové jsou pro dům králův k jízdě a chléb a letní ovoce k jídlu mladíkům a víno k pití vysíleným v pustině.
3 A král řekl: Kde je syn tvého pána? A Cívá řekl ke králi: Hle, zůstává v Jerúsalémě, neboť řekl: Dnes mi budou, dům Isráélův, vracet kralování mého otce.
4 A král Cívovi řekl: Hle, vše, co patřilo Mefívóšethovi, patří tobě. A Cívá řekl: Klaním se, kéž nacházím v tvých očích přízeň, můj pane, ó králi.
5 A když král Dávid přišel až po Bachúrím, hle, vycházel odtamtud muž z čeledi domu Šáúlova, jehož jméno bylo Šimeí, syn Gérův, vycházel a zlořečil při vycházení
6 a jal se Dávida a všechny služebníky krále Dávida i všechen lid a všechny hrdiny jemu zprava a jemu zleva zasypávat kameny;
7 a při svém zlořečení mluvil Šimeí takto: Zmiz, zmiz, muži krve a ničemný člověče,
8 Hospodin na tebe vrátil všechnu krev domu Šáúla, místo něhož ses jal kralovat, a dal Hospodin kralování v ruku Avšálóma, tvého syna, a hle, ty - jsi ve svém neštěstí, neboť jsi ty muž krve.
9 A Avíšaj, syn Cerújin, ke králi řekl: Nač má tento mrtvý pes mému pánu, králi, zlořečit? Nechť, prosím, smím přejít a sejmout jeho hlavu.
10 A král řekl: Co mám s vámi co činit, synové Cerújini? Nechť přece zlořečí, a no, neboť mu Hospodin řekl: Zlořeč Dávidovi, a kdo bude říkat: Proč jsi tak učinil?
11 I řekl Dávid k Avíšajovi a ke všem svým služebníkům: Hle, můj syn, jenž vyšel z mých útrob, usiluje o mé žití; čím spíše tedy nyní syn Jemíního! Nechejte ho, a ť zlořečí, když mu Hospodin řekl.
12 Snad Hospodin bude hleděti v mou bídu a vrátí mi Hospodin dobro místo jeho zlořečení tohoto dne.
13 A Dávid odešel cestou, i jeho muži, a Šimeí šel zároveň s ním po úbočí hory a stále zlořečil a házel po něm kameny a prášil prachem.
14 I došel král a všechen lid, jenž byl s ním, vyčerpáni; a oddechl si tam.
15 A Avšálóm a všechen lid mužů Isráélových vstoupili v Jerúsalém a Achítófel s ním;
16 a jak přišel Chúšaj, Arkí, přítel Dávidův, k Avšálómovi, stalo se, že Chúšaj k Avšálómovi řekl: Nechť žije král, nechť žije král!
17 A Avšálóm řekl k Chúšajovi: Toto je tvůj soucit s tvým přítelem? Proč jsi se svým přítelem neodešel?
18 A Chúšaj k Avšálómovi řekl: Nikoli, nýbrž koho vyvolil Hospodin a tento lid a všichni muži Isráélovi, při tom budu a s ním chci zůstat;
19 a za druhé, komu mám já sloužit? Zda ne před tváří jeho syna? Jak jsem sloužil před tváří tvého otce, tak budu před tváří tvou.
20 A Avšálóm řekl k Achítófelovi: Dejte si radu, co máme činit.
21 A Achítófel řekl k Avšálómovi: Vejdi k souložnicím svého otce, jež ponechal k péči o dům, a ť všechen Isráél uslyší, že jsi před svým otcem upadl v ošklivost, i zesílí ruce všech, kteří jsou s tebou.
22 Roztáhli tedy Avšálómovi na střeše stan a Avšálóm před očima všeho Isráéle vešel k souložnicím svého otce.
23 A rada Achítófelova, jíž v oněch dnech radil, - jako by se tázal i na Boží slovo, tak ovou byla každá rada Achítófelova i Dávidovi i Avšálómovi.